Biografie

Massive Attack jsou skupina, která za 16 let své dosavadní existence vydala pouze čtyři alba. Vydání každého z nich však představuje významnou událost v hudebním světě. Svou debutovou deskou dokonce položili základy úplně nového hudebního stylu a tím se nesmazatelně zapsali do historie moderní hudby.

Historie

V 90. letech se na hudební scéně objevilo několik skupin a umělců, kteří měli kromě podobného stylu společnou ještě jednu věc – místo původu. Tím bylo anglické město Bristol. Těžko říct, čím bylo město tak inspirativní, ale jejich hudba, dnes někdy označována jako „Bristol music“, byla po všech stránkách kvalitní, plná experimentů a inovace. Dokonce i dnes patří jména jako Portishead, Tricky, Roni Size nebo právě Massive Attack k tomu nejlepšímu, co může moderní elektronická hudba nabídnout.
Historie Wild Bunch samotných Massive Attack sahá až do 80. let, kdy pod názvem Wild Bunch vystupovali na různých akcích a festivalech nejen v Bristolu, ale i v Londýně. Jádro Wild Bunch tvořili Robert „3D“ Del Naja, Grant „Daddy G“ Marshall a Andrew „Mushroom“ Vowles a byli to právě oni, kdo později založil Massive Attack.
Do širšího hudebního světa vstoupili MA v roce 1991, kdy vydali svou debutovou desku Blue Lines. Album na sebe upoutalo pozornost kritiků, kteří nešetřili chválou a i komerčně si nevedlo vůbec špatně (hlavně v Anglii). Z devíti skladeb obsažených na desce se nejvýrazněji prosadila píseň Unfinished Sympathy, která se stala jakousi klubovou hymnou své doby.
O tři roky později, tedy v roce 1994, vychází druhé album Protection. Massive Attack už jen těžko mohli zopakovat takový úspěch, který měli se svou prvotinou. A můžou za to možná i dlouhé roky čekání, že některé fanoušky Protection spíše zklamalo. Krátce po vydání rozjíždí svou sólovou kariéru další bývalý člen Wild Bunch - Adrian Thaws přezdívaný Tricky. Ten s MA spolupracoval už od jejich začátků a byl autorem nezaměnitelného tichého našeptávání na několika skladbách.
V roce 1996 Massive Attack vyhrávají Brit Award v kategorii „Best Dance Act“. Tedy cenu pro nejlepší „taneční“ umělce. Pro členy skupiny to bylo spíše zdrojem pobavení, protože – jak sami řekli – nikdo z nich tancovat neumí.
Až v roce 1998 skončilo nekonečné čekání fanoušků na novou desku. Ta se jmenovala Mezzanine. Oproti předchozím deskám přibyly vyboostrované kytary a vše proto znělo také více agresivněji. Co je ale podstatnější – krátce po vydání skupinu opouští Andrew Vowles („Mushroom“), právě kvůli nespokojenosti se směrem, kterým se hudba MA vyvíjí. Zatímco Vowles preferuje spíše hip-hopový styl, Naja a Marshall tíhnout více k temnější elektronické hudbě. Dalším důvodem Vowlesova odchodu bylo časté koncertování, které mu vadilo a považoval ho, podle jednoho rozhovoru z té doby, za „kuplířství“.
100th Window
Čtvrté album 100th Window se objevilo po, na Massive Attack kraťoučkých, dvou letech – tedy v roce 2000 a spíše než skupinový počin by se dalo považovat za sólový projekt Roberta Del Naja („3D“), protože v době vytváření skladeb na toto album si druhý zbývající člen MA Grant Marshall užíval „rodičovskou“ dovolenou. To ovšem neznamená, že by album bylo nějak méněcenné. To určitě ne. Naja si na pomoc přizval producenta Neila Davidge a společně vytvořili album, které je sice trochu odlišné od předešlých nahrávek, ale svou kvalitou se jim rozhodně vyrovná.
Jak už to tak bývá, úspěšné kapely vydávají svá „best of“ alba. V případě Massive Attack se tak stalo v roce 2006, tedy k 15. výročí působení. Deska se jmenuje Collected a k dostání je hned ve dvou verzích – klasické jedno CD obsahuje 14 nejúspěšnějších skladeb mezi kterými je i jedna novinka – píseň Live With Me – která je malou ochutnávkou toho, jak by mohlo znít netrpělivě očekávané páté album. Druhou verzí Collected je dvoudisková speciální edice, která obsahuje dalších 10 písniček a 16 videoklipů.
V současné době by oba členové měli pilně pracovat na dokončení pátého alba. Pracovní název má Weather Underground a mělo by vyjít ještě v průběhu roku 2007.

Hudba

Hudební styl MA je označován jako trip-hop – styl, který vlastně MA sami vytvořili, ale vždycky se takové nálepce bránili. Ve své hudbě kombinují prvky hip-hopu, soulu, dubu nebo třeba i jazzu. V hodně skladbách je velice výrazná basová linka, což spolu s pomalými a dunivými beaty vytváří melancholickou a temnou atmosféru právě tolik charakteristickou pro Massive Attack. Hlasový projev samotných členů MA je zvláštní kombinací polohlasného zpěvu a rapu. To ovšem neznamená, že by z jejich skladeb nezazněl klasický zpěv. Massive Attack hojně spolupracují s řadou zajímavých zpěvaček a zpěváků. Za jejich dvorního zpěváka je často označován Horace Andy – majitel nezaměnitelného hlasu s kořeny na Jamaice. Dalšími velice častými hosty na jejich deskách a koncertech jsou Sinéad O'Connor, Shara Nelson nebo Liz Frazer z Cocteau Twins.

Členové

Není žádným tajemstvím, že členové MA nesplňují klasickou představu o skupině jako partě kamarádů. Sami se několikrát vyjádřili, že si spolu nerozumí a že jsou každý úplně jiný. To se odráží i v jejich hudbě. Ne však naštěstí v kvalitě, ale ve způsobu, jakým skladby vznikají. Každý z členů pracuje samostatně a schází se jen zřídka, aby porovnali své nápady a vytvořili z nich něco nového. Společně však vlastní hudební vydavatelství Melankolic na kterém vydávají muziku podobnou nebo jinak spojenou s MA (např. Horace Andyho) a kavárnu v centru Bristolu.